Dekubity (proleženiny) jsou defekty kůže a podkožních struktur. Vznikají v důsledku tlaku a dalších nežádoucích faktorů. V tomto článku se dočtete, jaké jsou nejčastější příčiny vzniku dekubitů, jak jim předcházet a další užitečné informace.
Dekubity (proleženiny) jsou defekty kůže a podkožních struktur. Vznikají v důsledku tlaku a dalších nežádoucích faktorů. V tomto článku se dočtete, jaké jsou nejčastější příčiny vzniku dekubitů, jak jim předcházet a další užitečné informace.
Obsah
Dekubitus neboli proleženina je lokalizovaná oblast buněčného poškození. V důsledku tlaku a jiných nežádoucích vlivů (například vlhkost) vzniká porušení tkáně a podkožních struktur. Rozsah poškození tkáně je určován vzájemným působením intenzity tlaku, doby působení tlaku, celkovým stavem pacienta a vlivy vnějšího prostředí. Chybná manipulace s ležícím pacientem může také zapříčinit vznik dekubitu.
Tlak, působící mezi kůží a podložkou, způsobuje tlačení tkání. Ty pak nejsou prokrvovány a okysličovány. Důsledkem toho dochází k odumírání tkáně odborně nazývané nekróza. K této nekróze se pak přidávají infekce.
Důležitější než intenzita tlaku je pro vznik proleženin doba jeho působení. Vznikají totiž velmi rychle a spojují se s nepříjemnou bolestí. I pro současnou medicínu jsou proleženiny vážným problémem, protože se špatně hojí a mohou ulehčit infekci přístup do těla.
Na vzniku dekubitů se podílí kombinace působení více sil. Tření je síla působící souběžně s kůží, kdy dochází k odírání kůže, pokud posouváme ležícího. Střižná síla vzniká kombinací tlaku a tření. Ta nejčastěji působí, když pacient leží ve fowlerově poloze.
Fowlerova poloha – v této poloze má nemocný zvýšenou horní polovinu těla prostřednictvím podpěry. Tato poloha zajišťuje optimální plicní ventilaci. Pokud je nemocný zesláblý, snadno se v této poloze v lůžku sesouvá, poloha pak ztrácí na významu a je zde uplatňována střižná síla v oblasti hýždí a hrozí vznik dekubitů. Z tohoto důvodu je v současné době doporučována mírná flexe v kolenních kloubech pomocí molitanového válce.
K nejvyššímu tlaku dochází u kostních výčnělků, jako jsou kyčelní klouby, sakrální výběžky, křížová kost či kostrč.
Vznik a rozvoj proleženin bývá ovlivněn několika faktory.
Jedním z nich je vlhkost, která může být způsobena inkontinencí pacienta, potem nebo nesprávnou hygienou.
Jiným faktorem je mobilita. Za normálních okolností člověk mění polohu, když pociťuje nepohodlí vyvolané tlakem na tělo, ale pacient postižený plegií, apatií, či třeba poruchou vědomí má sníženou schopnost odpovídat na kompresi tkání.
Poruchy centrální nervové soustavy, jako jsou poruchy inervace predilekčních míst, mozku a míchy, vznik dekubitů také urychlují.
Také věk má svůj podíl na vyšším riziku tvorby proleženin. Roli v rozvoji proleženin hraje rovněž stav výživy a tělesná teplota.
Důsledná prevence je u pacientů ohrožených vznikem dekubitů velmi důležitá. Vyžaduje však velmi intenzivní a šetrnou péči o kůži, důkladné polohování pacienta a využívání vhodných antidekubitních pomůcek. Ve většině případů lze vzniku dekubitů předejít.
U prevence proti vzniku dekubitů je velmi podstatná hygiena. Nemocný by měl mít vždy čistou a suchou pokožku.
Zapomínat by se nemělo ani na volbu vhodné stravy. V případě léčby či prevence proti dekubitům bychom měli nemocnému dopřávat dostatečné množství bílkovin a hlavně pravidelný pitný režim.
Polohování je nejdůležitějším krokem prevence vzniku proleženin. V určitých časových intervalech se pravidelně mění polohy nemocného na posteli nebo na vozíku. Pro lidi s rizikem vzniku dekubitů se vypracovávají písemné denní plány, kde jsou naplánované změny poloh.
Pravidelně kontrolujte pokožku a úroveň pohodlí nemocného. Při změně polohy se ptejte, zda se cítí dobře. Je-li nemocný schopen pohybu, měl by svou polohu měnit pravidelně každých 10-15 minut. Pokud člověk není schopen samostatného pohybu, musí jej polohovat zdravotnický personál nebo ošetřovatel.
Rozložení tlaku s antidekubitními pomůckami. Antidekubitní podložky jsou vyvíjeny na základě měření rozložení tlaku podložky na tělo pomocí speciální senzorové desky.
Ideální antidekubitní podložka rozkládá rovnoměrně tlak do větší plochy a dosahuje hodnot zatížení na riziková místa. Čím je působící tlak vyšší, tím více dochází k ischemii nebo stáze, tkáně se nevyživují a dochází k jejímu poškození až odumření.
Pro prevenci vzniku proleženin platí tyto obecné zásady:
Tipy jak polohovat pacienta
U ležících pacientů by se mělo myslet na odlehčení pat asi 1 cm nad podložku. Kdyby se ale nohy zvedaly příliš, docházelo by ke špatnému prokrvování tkání. Při polohování pat vám pomohou patní chrániče a antidekubitní polštáře.
Pacient by měl mít hlavu zvednutou polštářem nebo podhlavníkem okolo 15 stupňů. Není vhodné používat příliš často podložky pod hlavu nad úroveň vyšší než 30 stupňů.
U sedících pacientů je nutné využívat antidekubitní podložky. Nikdy by neměly sedět na stávajícím dekubitu. Vozíčkář by měl sedět rovně.
U dlouhodobě ležících pacientů polohování usnadní speciální zdravotní postele a antidekubitní matrace.
Při prevenci a léčbě proleženin je důležitá hygiena.
Pokožku udržujte v čistotě a suchu. Pokud má nemocný potíže s inkontinencí, používejte jednorázové kalhotky nebo plenky. Měňte je častěji, abyste předešli zapaření pokožky. Při mytí používejte šetrné mycí prostředky a přípravky, které pokožku zjemní a zabrání jejímu vysychání. Při prevenci i léčbě proleženin oceníte hojivé účinky měsíčkové masti a konopného krému.
Nemocný by měl mít vždy čistou a suchou pokožku a měli bychom se snažit předejít veškerým opruzeninám pomocí různých past a krémů. Lůžko by mělo být neustále suché a upravené.
Pro léčbu je nutné dodržet několik zásad. Musí být odstraněno působení lokálního tlaku a následně i případně nekrotická tkáň. Důležité je zahájení léčby lokální infekce, podpora dostatečné granulace, netraumatizující ošetření rány a v neposlední řadě úprava celkového stavu nemocného.