Parkinsonova choroba je neurodegenerativní onemocnění, které způsobuje postupné odumírání mozkových buněk. Toto onemocnění způsobuje nekontrolovatelné pohyby, jako je třas rukou a problémy s rovnouváhou. Jak nemoc postupuje, lidé mohou mít problém s chůzí a mluvením.
Obsah článku:
Parkinsonova choroba je chronicko-progresivní onemocnění mozku. Dříve byl za vznik choroby považován pouze nedostatek dopaminu, který funguje jako neuropřenašeč - zajišťuje správný přenos signálů mezi nervovými buňkami. Příčinou nedostatku dopaminu je odumírání mozkových buněk, které dopamin produkují.
Novější výzkumy ukazují, že vznik Parkinsonovy choroby mohou zapříčinit i jiné neurotransmitery, než je dopamin. Nedostatek dopaminu má vliv na hybné příznaky, například poruchy stoje a chůze, třes a další. Příznaky, které nesouvisejí s pohyby (psychické poruchy, poruchy spánku nebo poruchy vegetativního nervstva) vznikají na jiném základě.
V České Republice s tímto onemocněním žije až 50 000 osob. Nejčastěji nemoc vzniká mezui 50. a 60. rokem života. Nemoc však může vzniknout i před 40. rokem života, nebo mnohem později. Větší riziko onemocnění je u mužů.
Parkinsonovu chorobu podrobně popsal v roce 1817 anglický lékař James Parkinson. Jeho poznámky jsou dosud využívány současnými výzkumníky a klinickými lékaři.
Parkinsonovu chorobu nelze zcela vyléčit. V současnosti máme ale řadu možností, které mohou dlouhodobě snížit projevy nemoci.
Příznaky choroby přicházejí postupně. Vývoj choroby se u jendotlivých lidí výrazně liší.
Motorické příznaky
Stavy ON-OFF
Jedná se o velmi často používaný termín označující pravidelné střídání stavů dobré (ON) a špatné (OFF) hybnosti. K těmto stavům dochází v pokročilém stádiu nemoci. ON-OFF stavy jsou způsobeny vedlejšími účinky léků. Těmto stavům nelze předcházet.
Příznaky nemotorické
Přímá příčina nemoci není doposud známa. Předpokládá se, že na ztrátu nervových buněk může mít vliv genetika a environmentální faktory (znečištění ovzduší a další).
Genetika
Několik genetických faktorů může ovlivnit vznik Parkinsonovy choroby. Nemoc se může vyskytovat v rodinách, když rodiče předají tyto geny svým dětem. Není však příliš časté, aby se nemoc dědila tímto způsobem. Bohužel zatím není přímo známé, jaký vliv může mít genetika na vznik Parkinsonovy choroby.
Environmentální faktory
Některé výzkumy ukazují že různé environmentální faktory mohou zvýšit riziko onemocnění. Neexistují však přímé důkazy, které by to potvrzovaly.
V roce 1967 publikovali Margaret Hoehn a Melvin Yahr v odborném lékařském časopise text, který popisuje fáze Parkinsonovy choroby. Pět fází vývoje je nyní známo jako Hoehn and Yahr scale.
1. fáze
První fáze je nejmírnější. Začnou se objevovat první příznaky. V této fázi jsou příznaky tak mírné, že často bývají přehlédnuté. Rodina nebo přátele si mohou všimnout drobných změn v postoji, chůzi a výrazech obličeje.
V první fázi nemoci se třes a další potíže s pohybem obvykle týkají pouze jedné poloviny těla.
2. fáze
U druhé fáze jsou již příznaky viditelnější. Třas a ztuhlost jsou již častější i viditelnější pro okolí. V druhé fázi není narušována rovnováha. Začíná se zhoršovat postoj a chůze. Občas můžete pozorovat problémy s řečí.
Tato fáze se již projevuje na celém těle.
3. fáze
Ve 3. fázi dochází k zásadnímu obratu v postupu nemoci. Většina symptomů je stejná jako ve fázi druhé. Mimo jiné dochází ke zhoršení rovnováhy a sníženým reflexům. Obecně jsou pohyby pomalejší.
Tato fáze ovlivňuje schopnost plnit každodenní úkony.
4. fáze
Rozdíl mezi třetí a čtvrtou fází je schopnost samostatnosti. v této fázi již není člověk schopen stát bez pomoci. Při chůzi vám může pomoci například chodítko. Ve čtvrté fázi již člověk není schopen plnit každodenní činnosti z důvodu omezené schopnosti pohybu a zpomaleným reflexům. Běžné činnosti a aktivity se pro něj mohou stát nebezpečnými.
5. fáze
Nejpokročilejší fází Parkinsonovy choroby je fáze pátá. Pro lidi v této fázi se stává téměř nemožné samostatně stát, nebo chodit. V této fázi člověk potřebuje k pomoci invalidní vozík.
Kolem 50 % pacientů ve 4. a 5. fázi zažívají zmatení a halucinace.
Příznaky Parkinsonovy choroby jsou u každého člověka obyvkle jiné. Neexistuje žádné vyšetření, které by přímo prokázalo Parkinsonovu nemoc. Příznaky Parkinsonovy choroby mohou být stejné i u jiných onemocnění.
Parkinsonova choroba je diagnostikována vyloučením jiných onemocnění se stejnými příznaky.
Vyšetření k určení Parkinsonovy choroby:
Parkinsonova choroba nelze vyléčit. Existují léky, které pomáhají zmírnit příznaky nemoci a bolesti, ale nezastaví další vývoj nemoci.
V roce 1970 bylo vyvinuto léčivo pro léčbu Parkinsonovy choroby - levodopa - sloužící jako náhrada chybějícího dopaminu. Levodoba dodnes patří mezi nejúčinnější a nejčastěji používaná léčiva.
Neoddělitelnou součástí léčby je také cvičení, pohybová aktivita, fyzioterapie a různá režimová opatření.
Život s Parkinsonovou chorobou není snadný, proto je důležité se nevzdávat a s nemocí bojovat.Díky správné léčbě můžete příznaky nemoci zmírnit.